Výzkumníci studující genomy divokých psů žijících v uzavřené zóně kolem jaderné elektrárny Černobyl prokázali, že existují významné genetické rozdíly mezi dvěma skupinami čtyřnožců žijících v různých oblastech zóny. Vědci doufají, že takto získané poznatky přispějí k lepšímu pochopení dopadu dlouhodobého vystavení radiaci na lidskou genetiku a zdraví.
Havárie čtvrtého reaktoru jaderné elektrárny Černobyl v roce 1986 způsobila největší únik radioaktivního materiálu do životního prostředí v historii. Dopad akutní expozice vysokým dávkám záření byl vážný pro životní prostředí. Černobyl se však po více než třech desetiletích od havárie stal útočištěm divokých zvířat, kterým radiace nevadí, ale zdá se, že jim nepřítomnost lidské přítomnosti přeje. Dnes zde nachází útočiště pestrá škála ohrožených druhů, včetně medvědů, vlků a rysů.
Ionizující záření může poškodit genetický materiál živých organismů a vytvářet nežádoucí mutace. Jedním z nejzajímavějších výzkumných témat v černobylské zóně je pokus odhalit, zda existují druhy, které se přizpůsobily životu v takovém prostředí. Stejně jako u jiných znečišťujících látek může být ionizující záření velmi silným selektivním faktorem, zvýhodňujícím organismy s mechanismy, které zvyšují jejich adaptabilitu v oblastech kontaminovaných radioaktivními látkami.
Dosud nebyly provedeny žádné populační genetické studie velkých savců obývajících vyloučenou zónu. Skupina vědců se podívala na divoké psy, kterých je nyní v zóně asi 800, i když pár dní po nehodě záchranné týmy hledaly čtyřnožce, aby je zlikvidovaly. Tehdy se argumentovalo tím, že psi jsou určitě ozářeni a představují hrozbu.
Psi z uzavřené zóny
Po výbuchu v Černobylu v roce 1986 zemřelo až 300 000 lidí. lidé byli nuceni opustit své bydliště. Později došlo k tzv uzavřená zóna, která sahá do okruhu 30 kilometrů od místa zničeného reaktoru. Tato zóna je neobyvatelná. Tento stav je z velké části způsoben úrovní radiace a kontaminace vody a půdy. Po katastrofě došlo k různým pokusům o chemickou neutralizaci hrozby, které však nepřinesly zamýšlené výsledky.
To vše vytváří extrémně toxický konglomerát, ve kterém je těžké přežít. Přesto existují zvířata, která ano. Jsou mezi nimi psi, z nichž jedna skupina žije v okolí samotného reaktoru a druhá v asi 15 kilometrů vzdáleném Černobylu. Samozřejmě se nabízí otázka, jaký vliv má pobyt v takovém prostředí na jejich genetický materiál?
Genetický rozdíl
Pokus o studium genomu tam žijících psů byl učiněn již dříve. Poté bylo zjištěno, že dvě výše uvedené skupiny se od sebe liší. Tentokrát bylo možné získat až 4x více vzorků pro genetický výzkum, což umožnilo ještě důkladnější analýzu genomů žijících v zóně vyloučení psů.
Vědci identifikovali až 391 oblastí v psích genomech, které se mezi psy žijícími v těchto dvou lokalitách lišily. Je zajímavé, že některé z nich poukazují na geny související s procesy opravy DNA u psů vystavených takto nepříznivým podmínkám.
Nyní bude klíčové pochopit, jak se genetické rozdíly mezi těmito skupinami vyvinuly? Máme zde co do činění pouze s genetickým driftem, nebo jsou tyto změny reakcí na vlastnosti prostředí, ve kterém žijí? Nalezením odpovědi na tuto otázku budeme mnohem blíže pochopení toho, jak tam tito psi vůbec dokázali přežít? Bude také možné lépe porozumět tomu, jak může vystavení se tak drsným podmínkám ovlivnit jiné živé bytosti, samozřejmě včetně lidí.